Permakultura: navrhování podle přírody

Permakultura: navrhování podle přírody

Permacultura CS, Eva Hauserová

 

Když se řekne přírodní zahrada, ekologický způsob života nebo pěstování zdravého jídla, hned víte, oč běží. To všechno a ještě mnohem víc se skrývá pod pojmem permakultura. Co tohle slůvko tedy přesně znamená?

Když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že my lidé se už vůbec neřídíme zdravým selským rozumem: zemědělci neustále bojují proti přírodě pomocí pesticidů a dalších chemikálií, které ničí nejen samotné škůdce, ale i různé užitečné živočichy. Výnosy plodin pak udržují průmyslovými hnojivy, místo aby vraceli do půdy organickou hmotu, která z ní vzešla, tak jak se to děje v přírodě, kde se zbytky rostlin rozkládají přímo na místě a všechno hnojí svými produkty pasoucí se zvířata. K tomu spotřebováváme na pěstování plodin obrovská množství nafty – na jednu kalorii jídla je to asi 7 – 8 kalorií v palivu. Co budeme dělat, až nafta dojde? – Navíc se půda tímhle obhospodařováváním ničí, eroduje větrem, nebo ji voda odnáší do moře, takže se ztrácí vrchní úrodná ornice, která se vytvářela tisíce a tisíce let.

A nejde jen o zemědělství: stejně nesmyslný je celý kolotoč, ve kterém žijeme. Vyděláváme peníze na to, abychom si mohli kupovat auta a dojíždět za prací, na to, abychom si zaplatili obědy v restauracích, kam chodíme z kanceláře, nebo konečně na drahé bydlení, protože nemáme čas řešit své obydlí podle svého a vlastními silami. Z tohohle absurdního koloběhu se přitom můžeme vymanit, když začneme žít skromněji a současně s požitkem a pomaleji, když si budeme vychutnávat hezké chvíle na zahrádce a s přáteli, zkrátíme si pracovní úvazky nebo začneme dělat něco, co nás těší, i když je za to méně peněz, a i ten dům si třeba zvládneme postavit s pomocí přátel ze slámy a hlíny za zlomek ceny, než na jakou by přišla běžná novostavba – a ještě se při tom všem budeme skvěle bavit.

To bylo jen pár příkladů, jak se celý náš život může proměnit, když začneme nad věcmi přemýšlet.

Permanentní kultura

Přesně takhle začali uvažovat a podivovat se nad tím, jak nesmyslně lidé žijí a jak si ničí své prostředí, v 70. letech 20. století dva Australané, Bill Mollison a David Holmgren. A vymysleli řešení včetně slůvka permakultura. To vzniklo z anglických výrazů „permanent“ a „agriculture“a zpočátku šlo skutečně o udržitelné zemědělství, přátelské k přírodě a napodobující její recepty: o metody, jak navrhnout trvalý a životaschopný systém podobný lesu, který bude současně poskytovat lidem obživu. Stačí, když se nebudeme zaměřovat na krátkodobý zisk a když budeme pozorovat přírodu a učit se od ní. Později se pojem permakultura rozšířil ze zemědělství na celý způsob lidského života – tedy na dlouhodobě udržitelnou kulturu, kde lidé spíše spolupracují, než aby se vzájemně potírali a konkurovali si, kde spolu komunikují a sdílejí, kde respektují své odlišnosti, kořeny i podmínky dané krajiny a lokality.

Solární sušička na ovoce

Dnešní permakultura tedy přináší konkrétní praktické návody na trvale udržitelný život, a to v měřítku krajiny, obce, místní komunity, rodinného domu se zahradou, nebo třeba jediné domácnosti v městském domě. Ano, permakultura se stejně dobře hodí i pro město, a tady využívá nápadů jako jsou komunitní zahrady, místní měny (LETS – Local Exchange Trade System), komunitou podporovaného zemědělství (KPZ), spolupráce v rámci světové sítě Transition Towns a podobně.

Bylinková spirála

Takovým oblíbeným, ale velmi zjednodušujícím modelem toho, co permakultura dělá, je bylinková spirála. Tu můžete vytvořit z kamenů, ale případně i z jiného materiálu, mívá průměr asi od dvou do osmi metrů a výšku od metru do dvou. Konstrukce z kamenů a půdy se stáčí ke středu vzhůru a tam pak vzniká její nejsušší místo. Záleží také na orientaci ke světovým stranám, spirála poskytne útočiště velmi slunná i stinná a posázíme ji různými bylinkami podle jejich nároků na vláhu a světlo. Úplně dolů přidáme jezírko pro bahenní rostliny. Je to hezký prvek, který ilustruje důležitost mikroklimat – to jest jak se rostlinám daří velice různě podle toho, jaké bezprostřední podmínky jim v daném místě vytvoříme. Ve skutečnosti ale na permakulturní zahradě žádná spirála být nemusí, ta se hodí spíš do stísněných podmínek, kde navíc máme hromadu přebytečné suti a kamení na její stavbu. Vždycky ale budeme na pozemku využívat místních podmínek a mikroklimat a vytvářet různá útočiště – ekologické niky – pro rostliny s různými nároky, třeba s pomocí kamenných zídek, jezírek, chráněných stanovišť obrácenými k jihu a podobně, ale nebudeme nic takzvaně „lámat přes koleno“ a pokud například nebudeme mít podmínky pro broskve a meruňky, raději se rozhodneme pro jiné ovoce.

Jak se dělá permakulturní design

Ať navrhujeme cokoli od zahrady přes balkon až třeba po nějaký zájmový spolek, vždycky se snažíme napodobovat přírodní vztahy a vzory, využívat energii a zdroje v kolobězích, tak jak se to děje v přírodě, hodně důkladně a pečlivě pozorovat a pak volit taková řešení, která jsou co nejméně namáhavá a náročná, využívají spolupráci a synergii mezi jednotlivými prvky a která poskytují nějaký užitek po více stránkách (win – win situace). Jak to vypadá třeba na zahrádce u domu? Příroda neuznává holou, obnaženou půdu a vždycky se ji snaží co nejdříve zaplnit. Proto ani my nebudeme mít na záhonech holou zemi, trvalky budeme pěstovat v porostu co nejvíc podobném lesu, s několika rostlinnými patry a dobře zapojenou vegetací na povrchu půdy, no a pokud už budeme mít záhony s jednoletkami, třeba se zeleninou, pak je budeme mulčovat (tedy pokrývat vrstvou slámy nebo jiného organického materiálu), nebo je necháme zčásti porostlé neškodnými pleveli (jako je ptačinec, což je mimochodem vynikající zeleninka do salátů). Po několika letech, až vám zahrádka pěkně zaroste, skoro odpadne pletí, zalévání a kypření půdy. Permakultura tedy rozhodně šetří práci.

V permakulturním designu se používá řada metod a postupů, například zónování, což znamená, že si pozemek rozdělíme na zóny očíslované podle toho, jak často je navštěvujeme. Zóna 1 je bezprostřední okolí domu, kam chodíme denně, zóna 2 je třeba ovocný sad s podrostem, kam stačí zajít jednou dvakrát za týden, a tak dále. Na každém pozemku, i na tom nejmenším, bychom měli pamatovat na zónu divočiny, kde nezasahujeme vůbec.

Permakultura jako životní filozofie

Kdosi řekl, že „permakultura je revoluce maskovaná jako zahradničení“. To je výstižné, protože permakulturní metody jsou sice velmi nekonfliktní a mírumilovné – jde prostě o to, začít u sebe a s praktickými realizacemi – ale kdyby je používalo hodně lidí, znamenalo by to opravdu radikální proměnu celé společnosti.

Permakulturisty byste v naprosté většině zařadili mezi takzvané alternativce. Už od pohledu jsou ti „batikovaní“, hledají způsoby, jak žít s minimem finančních nákladů a dělat to, co je baví a naplňuje, často (i když ne vždycky) řeší zdravé jídlo, vegetariánství a veganství, obnovují tradiční postupy a řemesla, snaží se o vytváření sítí vztahů v místních komunitách, o soběstačnost v rámci malých skupin. Přesto permakultura není žádná náboženská víra, ani výběžek hnutí New Age, ale ve své podstatě je to záležitost zcela praktická. Nikdy – a to je nesmírně důležité – ale nezapomíná na respektování základních etických pravidel, a ta zní: péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé podíly, to jest, je neetické hromadit přebytky a nesmyslně si je přivlastňovat.

Více informací, kalendář akcí, e-shop s permakulturní literaturou a síť permakulturních projektů v ČR najdete na www.permakulturacs.cz.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *